Obchůdky

MLÉKÁRNA NA LERCHOVĚ 

  V šedesátých letech minulého století v domě na rohu Lerchovy a Bílého ulice v suterénu bývala mlékárna, typ obchodu, který už úplně vymizel. Jak název napovídá, prodávalo se zde mléko a mléčné výrobky, pečivo a nějaké sladkosti. V tom malém obchůdku o dvou minimístnostech prodávala moje babička – paní Halámková Františka. Přešla sem z prodejny Pramen (dříve Včela - Havlíčkova 19), protože nemohli být v jedné provozovně zaměstnáni rodinní příslušníci, dědeček zde pracoval jako vedoucí prodejny. A tak babička každý den před pátou hodinou otevřela, jak říkala svůj „čurdík“, nachystala dvacetilitrové konve mléka, tenkrát se nalévalo mléko do přinesených konviček. Máslo se rozvažovalo z velkého, snad pětadvacetikilového bloku. Převzala z pekárny na Klácelově čerstvé voňavé pečivo, o to se staral tělesně postižený pan Vališ – jednou rukou vše zvládal. Jak začali chodit lidé do práce a hospodyňky na nákupy, děti do školy, bylo vše připraveno a za malým pultíkem vítala všechny s milým úsměvem. Babička tu svou prodejničku přímo milovala. Malé zákazníky oslovovala „šuhajku“ nebo „panenko“.
  Jediný zdroj tepla byla malá kamínka v místnůstce, do které se vyšlo třemi schody. Když zbylo mléko, vyráběla z něj babička tvaroh. Byl výborný, protože tenkrát mléko nebylo práškované. A tak velký hrnec se postavil na kamínka, potom přes hustou plenu se zbavil syrovátky a zatížil. Velký pecen tvarohu vyklopila na podnos. Protože kvalita byla výborná, hospodyně spěchaly, aby se na ně dostalo.
    Pamatuji si, jak babička měla promodralé studené ruce, když venku mrzlo a v obchůdku bylo jako v jeskyni. Ale nikdy si nestěžovala a s radostí obsluhovala zákazníky.

Helena Petrová